POZOR!

Od 26. 10. 2015 vstoupilo v účinnost Nařízení Vlády ČR č. 276/2015 Sb., kterým se výrazně zvyšuje odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem a nemocí z povolání.

V případě dotazů nás neváhejte kontaktovat na tel.: 606 53 80 53 nebo pomahame@poskozenym.cz

Pomáháme poškozeným získat úplné finanční odškodnění 

Pojem pracovní úraz

Pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů.

Definice pracovního úrazu

Definice pracovního úrazu je uvedena v § 271k (dřive § 380) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů:

    • při plnění pracovních úkolů nebo
    • v přímé souvislosti s ním nebo                
    • pro plnění pracovních úkolů.

Poškozením zdraví je jak tělesné zranění, tak i psychická porucha. Pro zjištění skutečnosti, zda zaměstnanec plnil pracovní úkoly, není rozhodující motiv či pohnutka zaměstnance, ale zda bylo jednání zaměstnance z hlediska věcného, místního a časového objektivně konáno pro zaměstnavatele.

Plnění pracovních úkolů

Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností nejen z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce), ale spadají sem i další činnosti vykonávané na příkaz zaměstnavatele, odborové organizace, zástupce pro oblast bezpečnosti a zdraví při práci, činnosti, které jsou předmětem pracovní cesty, dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem nebo činnosti konané pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele.

Za úkony v přímé souvislosti s plnění pracovních úkolů jsou považovány ty, které jsou k výkonu práce potřebné, během práce obvyklé, úkony nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení nebo úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele.

Přímou souvislost s plněním pracovních úkolů mají i školení zaměstnanců organizovaná zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterými se má zvýšit jejich odbornost.

Pracovní úraz pro plnění pracovních úkolů nastává často mimo pracovní dobu a často na jiném místě, než které je určeno jako místo výkonu práce. Jde si představit případ, kdy bude úředník v souvislosti s rozhodováním konkrétního případu napadnut občanem nespokojeným se způsobem vyřízení jeho záležitosti.

Pracovním úrazem není

    • Úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.
      Cestou do zaměstnání a zpět je cesta vedoucí z bydliště zaměstnance k místu vstupu do podniku. Pokud je v areálu umístěno několik zaměstnavatelů, je rozhodující závěr, od kterého okamžiku po vstupu do areálu začal být zaměstnanec povinen podrobit se pokynům zaměstnavatele usměrňující jeho jednání.
    • Úraz, který se zaměstnanci stal při vybočení ze stanovené trasy pracovní cesty. 
      Výjimkou může být situace, kdy zaměstnanec vybočil z předmětné trasy z důvodu potřeby odvést spolupracovníka do místa jeho bydliště, přičemž se vždy přihlédne k okolnostem konkrétního případu.
    • Úraz při cestě ke stravování nebo za účelem vyšetření lékařem, pokud se stal v prostorách, které nejsou pod dispoziční pravomocí zaměstnavatele.
    • Specifickou situací může být úraz, který vznikl v rámci tzv. team-buildingu. Za pracovní úraz bude považován pouze v případě prokázání, že smyslem a účelem plánovaných aktivit bylo prohloubení vzájemných interpersonálních vazeb zaměstnanců, jejich vzájemné kooperace a schopnosti spolupráce s ostatními zaměstnanci.

Příčinná souvislost

Pro posouzení, zda se jedná o pracovní úraz, za nějž odpovídá zaměstnavatel, nemá význam skutečnost, zda jsou u zaměstnance nějaké předpoklady, ať již vrozené nebo získané, které mohou u organismu vyvolat neobvyklé reakce. Dle názoru Nejvyššího soudu ČR nemusí být pracovní úraz jedinou příčinou vzniku škody, ale musí být příčinou podstatnou. Predispozice k určitým druhům trvalých následků bývá častým argumentem pojišťoven i zaměstnavatelů při zamítnutí nároků na náhradu škody z pracovního úrazu. Zcela pravidelně se nám daří prokázat příčinnou souvislost poškození zdraví s pracovním úrazem i v případech, kdy byla u poškozeného zaměstnance již před úrazem nějaká predispozice k následkům, které pracovní úraz urychlil. Nejčastějším případem je poranění páteře, kdy se pojišťovna chce zbavit odpovědnosti s odkazem na degenerativní změny. 

Odpovědnost za pracovní úraz a povinnost k náhradě škody nese vždy zaměstnavatel. Zákoník práce umožňuje zaměstnavateli zprostit se odpovědnosti za pracovní úraz pouze v taxativně stanovených případech a při splnění dalších podmínek.

Zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele

Zaměstnavatel se může se zprostit odpovědnosti za pracovní úraz, pokud zaměstnanec:

    • porušil zaviněně právní, pracovní i jiné předpisy, popřípadě pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány (musí dokazovat zaměstnavatel), nebo
    • si způsobil pracovní úraz v důsledku opilosti a zneužívání jiných návykových látek za podmínky, že tomu zaměstnavatel nemohl zabránit.

Částečně, maximálně ze 2/3, se může zaměstnavatel zbavit odpovědnosti za pracovní úraz, pokud prokáže, že:

    • některá z výše uvedených skutečností byla pouze jednou z příčin vzniku pracovního úrazu, anebo  
    • z důvodu, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování, jednal lehkomyslně, přestože si měl být vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem vědom možných následků svého jednání. 

Důkazní břemeno v případě plného i částečného zproštění se odpovědnosti za pracovní úraz leží na zaměstnavateli.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.