Od 1. 4. 2012 je účinný nový zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejího poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“), který nahradil zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a další zákonné i podzákonné právní předpisy. Nový zákon o zdravotních službách lze považovat za základní kodex zdravotnického práva, neboť na rozdíl od předchozí právní úpravy uceleně upravuje základy zdravotnického práva a definuje řadu pojmů. V souvislosti s přijetím zákona o zdravotnických službách byl přijat dále zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“) s účinností ode dne 1. 4. 2013, zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě a doprovodný zákon č. 375/2011 Sb.
V souladu se zákonem o specifických zdravotních službách spadá pod pojem pracovnělékařské služby mimo jiné provádění preventivních prohlídek a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci. Tyto služby zajišťuje zaměstnavatel, který je za tím účelem povinen uzavřít písemnou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb s poskytovatelem těchto služeb. V případě provádění pracovnělékařských prohlídek a posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců k práci, která je zařazena do kategorie první podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, však může tuto činnost na základě písemné žádosti zaměstnavatele provádět poskytovatel v oboru všeobecného praktického lékařství, který je zároveň registrujícím poskytovatelem zaměstnance nebo uchazeče o zaměstnání. Mezi zaměstnavatelem a poskytovatelem pracovnělékařské služby je tedy ve většině případů nějaký smluvní vztah. Přestože by měl být poskytovatel pracovnělékařských služeb při své činnosti nezávislý, je nutné s ohledem na existující smluvní vztah poukázat na možnou podjatost tohoto poskytovatele při vydávání lékařských posudků. Význam to bude mít zejména v případech, kdy zaměstnanec utrpí nějaký pracovní úraz. V souladu s ustanovením § 52 písm. d) zákoníku práce může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď v případě, že ten není dle lékařského posudku schopen dosavadní práci pro pracovní úraz nadále vykonávat. Za této situace pak zaměstnanci náleží 12 měsíční odstupné, které hradí zaměstnavatel z vlastních prostředků, nikoliv jeho zákonná pojišťovna. Tato skutečnost může být příčinou toho, že zaměstnavatelé nemají zájem podávat výpověď dle předmětného výpovědního důvodu a snaží se situaci obejít prostřednictvím výpovědních důvodů odlišných. Snaží se tak poskytovatele pracovnělékařských služeb při vydávání lékařského posudku ohledně zdravotního stavu zaměstnance ovlivnit ve svůj prospěch.
Pokud je lékařský posudek ve zjevném nesouladu se zdravotním stavem posuzované osoby nebo trpí jinými i čistě formálními vadami, je zaměstnanci umožněno podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal, a to v zákonem stanovené lhůtě. Pokud poskytovatel nevyhoví vašemu návrhu, postoupí jej k vyřízení příslušnému správnímu orgánu. Pokud i tento prostředek obrany zaměstnance selže, nezbývá mu nic jiného než se obrátit s žalobou na neplatnost rozvázání pracovního poměru k soudu. Zde je nutné připomenout, že lhůta pro podání žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Po uplynutí této doby je v souladu s judikaturou soudů považována výpověď i přes její nedostatky za platnou.
Proto vždy našim klientům radíme, aby se včas obrátili se svými nároky na profesionály, kteří jim poskytnou odbornou pomoc v této věci. Zmeškání této lhůty totiž může mít pro zaměstnance nezvratitelné právní důsledky spočívající ve ztrátě možnosti získat svůj finanční nárok často přesahující statisíce korun.